🤍💙Tak dneska jsem ty věty slyšela už několikrát :-)💙🤍
💙Poprvé to bylo dopoledne. Nádherný slunečný den, hřích nejít ven. A moje děti zabrané do filmu zatažené závěsy a nevypadalo to, že se kamkoliv pohneme.
Jednou navrhnu, jdeme lyžovat. Mami, ne.
Chvilku je nechám. 💙
🤍A za nějakou chvilku tak půjdeme zkoumat tu šnečí stěnu, zkameněliny, minerály. Chtělo se mi tam hodně a i když jsem nedoufala v úspěch, tak něco v tom, jak jsem to řekla, děti přimělo ke změně. V duchu si říkám UFF, zabralo to. A co příště??? 😊
💙Příroda je nádherná a cestou povídáme, hrajeme si hry se slovy a různé hlavolamy a chvilkama jsou otázky a kdy už tam budeme a nejdeme už nějak dlouho? 💙
🤍Je fakt moc moc nádherně, to znamená, že opravdu hodně. Hory, sníh, slunce, kolem nás se vine potok, který se proměňuje a pořád je na co koukat a čím se kochat, nebo co zkoumat.
Lízáme krápníky – to jsou naše lesní lízátka, dostanu hotdog z krápníku a mechu, máme časoprostorové brány, kterými se přesunujeme o tisíce kilometrů. ..Sebi se plazí podél koryta potoka a je ve svém živlu🤍
💙Už jsme asi daleko a šnečí stěnu jsme nepotkali, nikomu to nevadí, já začínám mít hlad a říkám, tak co obrátíme to? 💙
💙🤍A děti Ne, mami, ještě NE!🤍💙
💙A tak jdeme dál, několikrát jdeme k potoku a zkoumáme kameny a poklady, obdivujeme potůčky a vodopádky. Je to tak neuvěřitelně krásný čas. 💙
🤍Za chvilku říkám, nevím, kde ta šnečí stěna je… tak co, vrátíme se?🤍
💙A děti vyjednávají, tak ještě uděláme tady sněhuláka a k němu malého a pak půjdeme. 💙
🤍A tak máme dva sněhuláky. Tomu jednomu stále padá klobouček na toho většího ...sedí mu na rameni...a ten větší je fakt zajímavej :-). Taky se u toho dost nasmějeme. 🤍
💙A pomalu se vracíme. Sebík to uzavírá a je zcela pohlcen ve svém světě…závodí s neviditelnými kamarády a vlastně to vypadá, že by tam nejradši zůstal. Já jsem zas Sidončin pejsek, který poslušně jde před Sidi a ona si to užívá. Já taky.
☯️Pak se ještě znovu vydáme do koryta potoka. Sedíme na kamenech, posloucháme, jak zurčí voda, svítí na nás slunce a je nám ….božsky!☯️
💞Tak třeba to s dětmi jde, cokoliv, jednoduše, nic náročného. Slunce, sníh, voda, led. A my. A možná čím míň tlačit a něco očekávat, tím líp. Prostě vyjít a pustit. Sebe a děti.
A ...never give up! Jen proto, že se dětem něco nechce, neznamená to, že my máme zahodit ty naše přání.
A tímto příspěvkem tu zveřejňuji mou psací aktivitu, kterou jsem uchopila
CESTA SRDCEM - STORYTELLING V RADOSTI A NADHLEDU
Příběhy na pohlazení srdce, příběhy na zakázku nebo tak volně psané inspirací
Příběhy a krátká zamyšlení o vztazích, nás, dětech, přírodě..čemkoliv
Příběhy psané ze srdce a pro vás
Krásný podvečer
💞Pavla💞
Comments