Je ledovka, klouže vše chodníky, silnice
Jedeme na autobus do školy dětí.
Sjíždíme k městečku a přijde mi podnět: „Odboč tady vpravo!“
Přeslechnu ji, vnímám ji, ale říkám si, tady přece po hlavní dojedu rychle.
A za chvilku blikání policejních aut, nakupená auta, nehoda. Cesta je zaseklá.
Čekáme až je uvolněný protější pruh a jen sem tam se provlékne nějaké auto před námi.
Sleduji čas…no už jen pět minut máme. Měla jsem poslechnout intuici a odbočit na tu vedlejší cestu. Už je mi to jasné, proč mi to přišlo.
A v duchu si promýšlím varianty – přijede autobus načas a my jej nestihneme, ok. Tak potom dovezu děti do školy. Nebo má autobus zpoždění a přijede o chvilku později a my se tady provlékneme a dojedeme?
A jsem klidná.
Po chvíli se vyskytne možnost a my ve šňůře aut projíždíme kolem nehody a přijíždíme na autobus. Ten přijíždí za chvíli a děti nasedají.
A jedu odklouzat autem nazpět domů…😊
Pavla
댓글