A jedeme dále. To jsem si dnes uvědomila. Tedy hlouběji a na dřeň a do PRAVDY. Vůči sobě a vůči druhým, těm blízkým kolem nás.
Naše životy se proměňují a proměňujeme se my a naše vztahy. Osobně to vnímám k čím dál větší pravdě a čistotě.
No a někdy to bolí, nebo taky je bolestné si uvědomit tu pravdu a vyrukovat s ní.
A přitom, to, že něco v hloubi duše víme a necháme si to pro sebe, není to správné. Ale už to nejde. Schovávat se, schovávat to, co víme.
Poslední týdny a měsíce bych nazvala vztahový masakr a ten buben mé vztahové pračky tedy jede na plno.
No uff, já fakt nevím, co bych dělala kdybych…
- nebyla v úzkém propojení a kontaktu a hlavně bytí s přírodou a v přírodě - neměla ty nejbližší lidi kolem mne - neuměla fungovat sama se sebou a „pracovat“ s mými pocity, se strachy a limity.
Asi už bych byla jen totálně vypraná a vymáchaná.
Jak to vnímáte a prožíváte vy?
Pavla
Comentários